Alice Němcová Tejkalová: Česká sportovní fotografie je na skvělé úrovni

Letos se koná již třetí ročník znovuobnovené soutěže Sportovní fotografie roku, kterou pořádá Klub sportovních novinářů. Prvně je partnerem soutěže i Fakulta sociálních věd. S předsedkyní odborné poroty, děkankou FSV UK Alicí Němcovou Tejkalovou, jsme si povídali o jejím působení v porotě, hodnocených snímcích a jejím vztahu k fotografii a fotografování.

Od letoška jste předsedkyní odborné poroty, která vybírá sportovní fotografii roku. Jaké jsou vaše dojmy?

Je to především krásná a kreativní práce. Jsem vždy ráda, když se mohu podílet na čemkoliv, co je spojené se žurnalistikou. Zároveň pro mě bylo hodně obohacující diskutovat s takovými osobnostmi jako Herbert Slavík, Jan Tauber nebo Jaroslav Legner, se kterým jsem se v minulosti potkávala na soutěžích handicapovaných sportovců, a nyní jsme se sešli v rámci soutěžní poroty.

Jak probíhalo hodnocení soutěžních snímků?

Nejdříve jsme vybírali z elektronické verze všech došlých fotografií. Následně jsme se všichni sešli v kině MAT, abychom diskutovali nad těmi fotkami, které byly od nás nejlépe hodnocené. Bylo pro mě zajímavé srovnat vlastní náhled na sportovní fotografii s pohledem profesionálů a měla jsem radost, že se nakonec v základním hodnocení příliš neodchyluji od toho, co si myslí oni.

Takže hodnocení probíhalo hladce? Nebo byly i nějaké krizové momenty?

Práce v porotě je pro mě zajímavá tím, že mezi sebou diskutují lidé s rozmanitými životními zkušenostmi, názory a s rozdílným vnímáním estetiky. O to víc si cením toho, jak kolegiální atmosféra při těchto diskuzích vládla a jak jsme se dokázali dohodnout, i když jsme na začátku měli rozdílné názory. Na to mě upozornil Filip Láb, který byl předsedou poroty v posledních dvou ročnících a doporučil mě za sebe na dobu, kdy je na sabatiklu v Oregonu, už předem, že se vždy diskutuje tak dlouho, dokud nepanuje jednomyslná shoda, že daná fotografie je pro všechny opravdu přijatelná jako vítězná v dané kategorii.

Věnujete se fotografování i sama ve svém volném čase?

Fotím od devíti let, kdy mi dal dědeček k narozeninám můj první foťák - poloautomat ruské značky LOMO. Fotka mě vždycky zajímala a moje nadšení pro ni ještě podpořila Alena Lábová, když jsem nastoupila do prvního ročníku na žurnalistiku. Velmi záhy jsem ale zjistila, že nemám talent na focení, abych v něm mohla být úspěšná, každopádně nijak mě to neodradilo. Fotím ráda a dál, ale dá se říct vyloženě rekreačně, rozhodně bych si netroufla svoje fotky někam poslat. A díky vlastní zkušenosti i formálnímu vzdělání, vedle audiovizuální specializace jsem vystudovala skoro celou fotospecializaci, dobrou fotku poznám a ocením, což se mi v porotě hodí.

Léta jste se pohybovala v prostředí sportovní žurnalistiky. Co pro vás sportovní fotografie znamená?

Líbí se mi, když v rámci sportovní fotografie objevují autoři i něco jiného, než klasická obrazová klišé. Nejlepší sportovní fotografie je pro mě taková, která ukazuje dřinu, námahu sportu, tedy to, jaký je, se vším všudy – ne nutně přes stylizované fotografie, kterých je v této oblasti mnoho.

Co říkáte české sportovní fotografii?

Tuzemská sportovní fotografie je obecně zajímavá a je příjemné vidět, že i přes menší finanční zdroje v rámci českého prostředí, se nese v duchu zahraničních trendů. Svědčí o tom ostatně i úspěchy našich fotografů na World Press Photo. Naposledy to byl Michael Hanke, který nafotil sérii Nikdy ho neviděli brečet s českým sledgehojkejistou Zdeňkem Šafránkem, a obsadil s ní druhé místo v kategorii sportovní reportáž.

A poslední otázka – kdy a kde se můžeme na vítězné fotografie podívat?

Slavnostní vyhlášení je 4. února je na Staroměstské radnici. Výstava potrvá až do 29. března a všechny na ni srdečně zvu. Sama se těším, až všechny vítězné fotografie uvidím pořádně nazvětšované, ne jen na displeji počítače nebo vytištěné v malém formátu.

Budeme se těšit také. Děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Jakub Říman, tiskový mluvčí FSV UK