Mezinárodní den žen a dívek ve vědě

U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě vám přestavujeme pět doktorandek FSV UK. Co pro ně věda znamená jedním slovem nebo frází? Proč si vybraly kariéru ve vědě? A jakých úspěchů si nejvíce váží?

Přečtěte si celé rozhovory na našem blogu.

Mgr. Evgeniya Dubinina, Institut ekonomických studií

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Nejvíce si vážím toho, že jsem byla přijata k prezentaci mého výzkumu na daňové konferenci Světové banky ve Washingtonu DC v prvním roce doktorského studia. První den konference jsem prezentovala jako první. Byla jsem zároveň nervózní a nadšená, protože jsem přednášela pro skvělé výzkumníky ze Světové banky, odborníky z daňových úřadů z celého světa a výzkumníky ze špičkových univerzit. Vše proběhlo v pořádku a jsem nesmírně ráda, že jsem dostala takovou příležitost prezentovat svůj výzkum, získat zpětnou vazbu a setkat se s odborníky ve svém oboru.

Mgr. Barbora Součková, Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Co pro vás věda znamená?

Věda je pro mě v jistém smyslu nástroj. Nástroj pro poznání, otevírání diskuse, pro upozorňování, pro odpovídání na řadu otázek, ale také pro neustálé generování nových. Je také v jistém smyslu i hybnou silou, a to především pro společnost, která se díky ní může neustále posouvat vpřed. 

Mgr. Johana Kłusek, Institut mezinárodních studií

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Jednoznačně možnosti učit na University College London, konkrétně na School of Slavonic and East European Studies, kterou v roce 1915 zakládal Tomáš Garrigue Masaryk. Semináře kurzu "Hranice historie" jsem vedla dva semestry během covidové pandemie. Přála bych si, aby se v české akademii prosadila stejná profesionalita a zároveň přátelskost, kterou jsem měla možnost zažít v Británii.

Mgr. Markéta Kocmanová, Institut politologických studií

Proč jste si vybrala kariéru ve vědě? 

Nevím, jestli se to za klišé považuje i u dívek, ale od malička jsem chtěla přijít na to, proč se lidé zabíjejí ve jménu politiky. Pamatuji si, jak jsem jako malá fascinovaně sledovala, jak se Sandinisté a Contras prohánějí nikaragujskou džunglí a mudžáhedíni zákeřně ze zálohy přepadávají sovětské jednotky v Afghánistánu. Když se pak po 11. září začala prudce rozvíjet studia radikalizace, věděla jsem, že je to pro mě ten pravý obor. Zkoumat to, proč a jak se z lidí stávají či nestávají teroristé či násilní extremisté, mi přijde nejen smysluplné a místy i dobrodružné, zvlášť pokud získáváte data v terénu, ale je to také výzkum, který je velmi úzce provázán s naší každodenní společenskou realitou a má pro společnost velký přínos. A rozhodně mě na vědě také baví práce v týmu a především aktivní zapojování studentů do mých výzkumných aktivit. Tento překryv výzkumu a pedagogického působení je podle mě velmi podstatnou složkou naší práce, protože můžeme přispět k profesnímu i osobnostnímu rozvoji studentů. Dělat vědu mě zkrátka baví – je to ve všech ohledech pestrý život, kde můžete realizovat svůj potenciál. 

Mgr. Ing. Michaela Ditrych Lenc, Institut sociologických studií

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Jako první mě napadl výzkum, který jsem realizovala v Gruzii ještě během svých magisterských studií a data z něj, o pár let později, využila jako baseline pro případovou studii k programové evaluaci pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR, na které jsem měla možnost se podílet. Ministerstvo na základě této evaluace pak program upravilo, a to je pro mě největší motivací - fakt, že má analýza může přispět k reálné změně politik/y a jejímu efektivnějšímu nastavení, a nezůstane jen na papíře. 

Celkově ale za svůj největší úspěch považuji už jen skutečnost, že se mi daří (i když ne vždy přesně podle svých představ) kombinovat roli doktorandky a matky. Není to jednoduchý úkol. Cítím velký obdiv ke svým seniorním kolegyním! Bez podpory manžela a rodiny bych svůj výzkum realizovala jen stěží.